Druhá světová válka

Počátek války

Přišel nevlídný březen 1939 a přiblížil se 15. den tohoto měsíce, nezapomenutelný osudný den v historii našeho národa. I ta příroda jako by se bouřila a lkala nad naším nešťastným národem. Celá se oděla do sněžné přikrývky. Sníh se sypal a hrozná vánice tvořila na mnoha místech vysoké překážky. A právě tento den přitáhli němečtí vojáci do naší vlasti, aby ji okupovali. Rozšíření této zprávy mezi lidem byl mocným úderem do srdcí všech poctivých Čechů a vlastenců. Slováci se odtrhli od ČSR a vznikla samostatná Slovenská republika. Z Čech a Moravy byl ustanoven německý protektorát. V obci se neubytovala německá armáda ani tudy neprojížděla, přesto jsme brzy poznali, že jsou zde. Objevily se německočeské vyhlášky, kde pod trestem smrti bylo nařízeno odevzdat všechny druhy zbraní. Na silnicích se začalo jezdit vpravo. Na všech úřadech se zavedlo německočeské úřadování a rovněž i všechny tiskopisy byly německočeské. V té době se musel také ve Dřešíně pořídit a vyvěsit prapor velkoněmecké říše s hákovým křížem.

Zvony

  1. ledna 1942 dostavil se do obcí odborník a provedl zkoušku slitin zvonů v místních kapličkách pro následné odebrání a rozlití pro vojenské účely. 28. března 1942 krátce po poledni zazněl ve Dřešínku smutně v nezvyklou hodinu místní zvonek, ke kterému měli všichni občané zvláštní úctu. Jeho hlas přivolal ke kapličce hodně občanů. Tam po rozloučení s jeho milým hlasem, který tentokráte zněl hlasem umíráčku, byl zvonek z nařízení okresního úřadu sňat. Mnohým občanům zaleskly se slzy v očích, že zvon již nebude svým hlasem doprovázet místní občany na jejich poslední cestě. Téhož dne sňali zvon v Hořejšicích, ve Dřešíně a Chvalšovicích. Zvony odvezli do Volyně.

Na místě odebraného zvonu ve Dřešínku byl v červnu zavěšen zvon aluminiový, který poslali z Německa jako dar občané Josef a Jaroslav Volkovi z čp. 2 a Josef Janout z čp. 17 ze Dřešínka, kteří pracovali u cirkusu v Německu. Ve Dřešíně se 13. října 1944 do kaple koupil nový zvon, který stál 950 korun. Částku 500 korun věnovala Marie Randáková z čp. 26, osvětová komise (divadelní ochotníci) přispěla částkou 450 korun. Kmotrou pří svěcení zvonu se stala Marie Randáková. Zvon světil Petr Mikeš, t. č. farář v Česticích. 17. června 1945 vrátili zvon do kapličky ve Dřešínku, který byl za německé okupace nuceně odevzdán. Zvony z Hořejšic a Dřešína se již nikdy nevrátily.

Uprchlíci

Tím, že německá armáda stále ustupovala, bylo nařízeno připravit byty pro civilní obyvatelstvo, které se před frontou odstěhovalo ze svých domovů. Jednalo se hlavně o Němce z Maďarska a Sudet. Zajišťovaly se sály hostinců, školy i soukromé byty, kde měl hospodář více místností. Ve Dřešíně na ně čekala pouze jedna místnost, a to v obecním domě. Ve Dřešínku ve škole se ubytovalo 29 vojáků německé národnosti. 10. května 1945 bylo oznámeno uprchlíkům ubytovaným ve zdejší obci, aby se vystěhovali. Když se dověděli, že půjdou do Vimperka, kde jsou Američané, rychle balili svá zavazadla, kupovali a nebo měnili své věci za ruční vozíky, aby mohli svůj majetek odvézt s sebou. V květnu 1945 ve Dřešíně zadrželi celkem 5 německých vojáků, prchajících před ruskou frontou do pásma amerického, neboť Němci se Američanů nebáli, ale z Rusů měli strach. Zadržené vojáky dopravili do Čestic na četnickou stanici a odtud na velitelství do Volyně.

Zběhové u Františka Petra

Od 12. března 1944 zdržovali se u Františka Petra v domě čp. 17 dva zběhové (Rusové), kteří utekli odněkud ze zajateckého tábora.  Pomoc zběhům byla trestná, mohla býti osudná hospodáři, neboť by byl potrestán i smrtí, jak se tyto přestupky trestaly. Až do 5. května 1945 nikdo o těchto lidech nevěděl.

Válečná ekonomika a obchod

Od října 1939 začalo vydávání potravin, uhlí a později i obuvi na lístky. V listopadu 1939 bylo nařízeno, že kdo si bude zabíjeti prase pro sebe, musí z každého kusu odvésti 3 kg neškvařeného sádla do sběren k tomuto účelu zřízených. Pro naši obec byla určena sběrna v Česticích, později ve Volyni.

Hospodářům se vydávaly tzv. poukazy, na které si mohli nechat semlít 21 kg žita na jednu osobu na měsíc nebo polovinu pšenice a polovinu žita. Cukru se na měsíční příděl dávalo pro osobu 1,8 kg, později 1,6 kg, pak 1,4 kg a nakonec už jen 1,2 kg. Tato poslední dávka již nestačila, takže mnohé domácnosti přikupovaly sladidlo umělé (cukerin) anebo kupovaly cukr načerno.

Mlelo se také načerno. Obilí se do mlýnů vozilo v noci nebo v neděli. Za máslo se platilo načerno 40–60 korun za kg, stanovená cena byla 24 korun. Na podzim se na černém trhu cena vyšplhala až na 100 korun za kg. Ani piva v hostincích se nedostávalo, v červenci 1940 byly hostince často i týden bez piva. Shánělo se potajnu a dle známosti. Pivo se začalo zase vařiti doma, tak jako za první světové války. V roce 1940 se vydávaly poukazy i na pláště kola a duše, avšak někdy byl poukaz a zboží nebylo. Stalo se také často, že poukaz propadl, protože stanovená lhůta prošla a poukaz pozbyl platnosti. V roce 1942 se začal projevovat i nedostatek soli.

Příprava krytů

Válka se nezadržitelně blížila do našeho kraje, dokonce bylo již slyšet rachot děl z bavorských hranic. Tu se občané rozhodli, že bude zapotřebí připraviti nějaký kryt, který by byl jakýmsi útulkem a skladištěm na dobu, než se válka přes náš kraj převalí.

Zvažovalo se nejvhodnější místo pro kryt. Všeobecně bylo schváleno místo na „ Behných“ u potůčku, který teče od Vacovic. V dolním záhybu u obecních luk se začal kopat kryt, který měl dva vchody pro případ zasypání jednoho, aby bylo možno dostat se ven druhým. Z každého domu musel jít pomáhat jeden člověk, i ženy chodily, kde nemohl muž. Vykopala se hluboká chodba, přes ní se překládaly dřevěné válečky, jeden vedle druhého, na to se nandaly balvany, které se z krytu vylámaly, a vše se pak poházelo zemí.  Krytu použito nebylo, protože válka skončila dříve, než se dostala do našeho kraje. Dřevěné válečky byly vyndány a prodány na palivo.

Takových krytů bylo připraveno více, ale soukromých. Skoro každý hospodář měl nějaký. Např. Karel Mráček z čp. 2 měl kryt ve svém lese pod Dobrší, tamtéž vlastnil kryt Josef Smola z čp. 12 a mnoho jiných. Někdo měl připravený kryt v lese, jiný ve skále či v polích, další zase blíže domova a někdo přímo ve stavení.

 

Hloubkové lety

Ke konci dubna velmi často zalétala k nám letadla zvaná hloubková, která létala velmi nízko nad zemí a z kulometů odstřelovala zvláště vlaky, nádražní budovy a silnice se všemi vozidly. Na silnici mezi Vacovem a Chvalšovicemi byl jimi napaden nákladní automobil a v něm usmrcen autodopravce pan Malý z Nespic. Jeho spolujezdce ošetřovali místní občané v hospodě u Čtvrtníků, ale nakonec zemřel cestou do nemocnice. František Křišťan z Chvalšovic čp. 39 našel v okolí několik nábojů z této doby.

Vyhlášení Československé republiky

5. května 1945 v devět hodin dopoledne došla rádiem do obce zpráva, že je vyhlášena Československá republika. Zpráva byla přijata s velikým nadšením, neboť náš národ na toto osvobození čekal skoro 6 let. Okamžitě se vyvěšovaly české prapory. Na školní budově zavlála vlajka naší republiky a ihned byly odstraněny německé nápisy. V 5 hodin odpoledne došlo k vyhlášení české samostatnosti. Nálada byla v několika hodinách pokažena zprávou, že v Praze se bojuje dál. Teprve 9. května Rudá armáda Prahu osvobodila od Němců.

6. května přijela do Volyně 4. divize americké armády. Všichni byli zvědaví na americké vojáky, zvlášť když někteří občané vykládali o černých vojácích. Divize se utábořila ve Volyni a u Zechovic, kde měla i provizorní letiště. Bílé americké vojsko se ubytovalo v obcích, kdežto černoši měli své stany rozloženy v lukách a polích. Američané, když viděli celé houfy našich obyvatel jíti za černochy, dávali najevo svoji nelibost, podle jejich mínění byli černoši něco méněcennějšího.

Američtí vojáci ve zdejší obci

8. května 1945 přijeli do Dřešína první američtí vojáci. Byli vřele uvítáni. Večer se ve zdejším hostinci tančilo. Občané pohostili Američany lihovinami, vejci a čerstvým pečivem.

10. května 1945 se ve Dřešíně slavily máje a mír, zazněl i proslov o ukončení války, čehož se zúčastnili také američtí vojáci. Po ukončení slavnosti se pořádala zábava ve Dřešínku. Američtí vojáci tam hudebníky i občany odvezli ve svých autech a po celou noc v hostinci tančili. Na památku svého pobytu vepsal jejich velitel svoji upomínku a přání do staré obecní kroniky ve Dřešíně a všichni ostatní důstojníci se podepsali. A jak se lidé domlouvali? Někteří američtí vojáci sice uměli česky, ale těch bylo málo. Z našich lidí celkem nikdo neuměl anglicky, domlouvali se tedy prostřednictvím cizích řečí, hlavně němčiny.

1945 – Přepis vzkazu vojáků americké armády:Důstojníci a vojáci 1024

Všichni vojíni americké armády děkují Vám co nejsrdečněji za vše, co jste nám Vy i ostatní Češi za našeho pobytu mohli dáti.

Budiž osud Vám i Vaší zemi příznivý, abyste v míru, úrodě a v radosti spokojeně žili.

Desátník Samuel Friedman

Z němčiny přeložil Josef Šochman (KODn)

Zřízení tanečního parketu

Nálada po ukončení války jevila se velmi dobrá. Sál taneční v obci toho času chyběl, rozhodla se tedy mládež i ženatí, že si v obci zřídí venkovní parket na tancování. Za nejvhodnější místo byl vybrán plácek v chalupách na drahách před Lepů mlýnem. Obec věnovala nějaké dříví na podklady, prkna vypůjčili někteří hospodáři a započalo se se stavbou parketu. Hlavně mladí pracovali pilně celý týden, ale i staří pomáhali. 17. června 1945 se na parketu už tančilo. Účast byla velká, i američtí vojáci přijeli, přispívali hojnými částkami, přestože se to po nich nechtělo. Druhá taneční zábava se konala o týden později, pak byl parket zbourán, uklizen a prkna vrácena.