Druhá světová válka

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA – Léta páně 1939 – 1945

Prodeje:

Dne 26. Ledna 1939 byla exekuční dražbou u soudu ve Volyni prodávána cihelna čp8, patřícím Františku a Anežce vojtovým bytem v Bušanovicích, a vydražila ji za nejvyšší podání 19600 Kč, Antonie Jůnová, chalupnice v Dřešíně čp 34, a stala se novou majitelkou.

Svatba:

František Petr rozený v roce 1912 v Dřešíně čp. 17, oženil se dne 10. února 1939 s Marií Vackovou z Hajské u Strakonic a převzal hospodářství po otci v Dřešíně čp.17.

Zvláštnosti:

Dne 15. Března 1939 došla do obce úřední zpráva, že naše země po odtržení Slovenska, jest připojena pod ochranu Říše Německé a ihned na silnici byla zavedena jízda vpravo (dříve byla vlevo).

Popis domů a jejich majitelů v obci, dle stavu 1/ 3/ 1939

Č.p. Majitel Po chalupě
1 Panoš Stanislav a Anna U Panošů
2 Mráček Karel a Marie U Honsů
3 Janout František a Růžena U Nácků
4 Staněk František U Macháčků
5 Rouče Václav a Anežka U Jandů
6 Hynková Růžena ( neobydlené ) U Kůrků
7 Steinerová Františka U Baštů
8 Jůnová Antonie V Cihelně
9 Trojan Čeněk a Anna U Šteflů
10 Hynek Josef a Marie U Zbyňků
11 Lešák František a Marie U Kuďousů
12 Bečvář Josef a Františka U Jílků
13 Šochman Josef a Anastázie U Hrbských
14 Linhart Václav a Anna U Pasáků
15 Novák Jan a Anastázie U Cihlářů
16 Lepa Václav U Štětků
17 Petr František a Marie U Hutařů
18 Česánek Jan a Rozálie U Matějčků
19 Obec ( chudobinec ) V Pastušce
20 Tryta Karel a Marie U Filáňků
21 Veselka Václav a Marie U Cardů
22 Mourková Františka U Chaloupků dolní
23 Burda Tomáš a Žofie U Burdů
24 Žipek Jan a Anna U Žipků
25 Matějka Jan a Marie U Kučerů
26 Randák Josef U Jednovců
27 Kukrál Josef a Rozálie U Kukrálů
28 Mikeš František a Antonie U Hašků
29 Staněk Matěj a Kateřina U Carhanů
30 Mrázek František a Marie U Cábalů
31 Krejsa František U Konopických
32 Švehla František U Brejchů
33 Steiner František a Anna U Steinerů
34 Jůn Jan a Antonie U Kočárů
35 Voldřichová Marie U Krejčů
36 Klas Václav a Františka U Klasů
37 Kouba Jan a Ludmila U Benešů
38 Zámečník Václav a Kateřina U Pláteníků
39 Beneš Václav a Terezie U Chaloupků horní
40 Lešák Václav a Otylie U Lešáků
41 Štroblová Marta ( hostinec) U Stodůlků
42 Poleník Josef a Hedvika U Straků
43 Kouba František a Marie V Kolně
44 Jonáš Josef a Marie U Záhorských

Zaznamenal Jůn

Cena marky a protektorát:

Cena byla ihned po obsazení Čech a Moravy stanovena Německem na cenu 10 našich korun, čímž jsme byli okrádáni.

Zrušení samostatnosti a zřízení Protektorátu Čechy a Morava německou říší bylo v obci vyhlášeno oznámením německo-českým 16.března 1939.

V dubnu 1939 vrátilo se do obce, domu 9 vojínů z činné služby vojenské následkem rozpuštění československé armády.

První vyhlášky německo-české:

Byly v obci vyvěšeny v září 1939, což většina občanů těžko snášela, protože každý cítil, jak ne něj doléhá německá nadvláda. Jen malá část občanů pohlížela na to s klidem, říkajíc, že nám bude pod Německem lépe.V té době byl také v obci pořízen a vyvěšen první prapor velkoněmecké říše s hákovým křížem.

Od října 1939 začalo se vydávání potravin na lístky, na uhlí, později obuv, oděv a textilie, začalo vazané hospodářství.

V prosinci toho roku byl obecní úřad, obec, označeny nápisy německo-českými, i úřední razítka musela býti německo- česká. Občané na toto velmi reptali, jelikož stále a stále se nám ukazovala německá panovačnost. Z toho nám vyplývá zase jedno ponaučení a sice, že Němci nás stále a stále utiskují, tak jako dříve. Později tomu pak začali věřit i ti, kteří zpočátku s Němci souhlasili.

S kritikou Německa se muselo opatrně, neboť německá policie i tajná policie silně pátrala, kdo by se byl opovážil něco proti nim říci a také každý takový byl krutě potrestán.

Od 1.listopadu musely býti dle nařízení přendány brzdy na povozech z levé strany na pravou a řízení potahů mělo býti také ze strany pravé, což se neosvědčilo a později zase zaniklo. Kdo zpočátku brzdu přendal, přendal ji po čase zase zpět. Jízda doprava však zůstala.

Prodej slepičích vajec na váhu:

Byl zaveden v únoru 1940 dle nařízení a to 1kg za K14,20. Každý hospodář musel odevzdat z jedné slepice 60 vajec od kuřat 60, ze staré slepice později 65 ks.

Domácí porážky:

V listopadu 1939 bylo nařízeno, že kdo si bude zabíjeti pro sebe, musí z každého prasete odvésti 3 kg neškvařeného sádla, které se odvádělo do sběren. Které byly k tomu účelu zřízeny. Pro naší obec bylo určeno do Čestic. Později pak do Volyně. Sádlo se každému zaplatilo a sice 1kg za 16,20K. Každý vepř měl mít 100kg . Hospodáři s tímto spokojeni nebyli, protože se tímto přišlo hlavně o slaninu, s kterou se při zabijačce nejvíc počítá. V roce 1940 se pak muselo odvádět z vepře 100 kg těžkého, 3kgsádla, ale vyškvařeného za cenu 18K.

Lístky na oděv, textilie, potraviny, mlecí poukazy a na uhlí:

Hospodářům byly vydávány tzv. poukazy, na které si mohl nechati semleti z počátku 21kg žita na jednu osobu na měsíc, nebo polovinu pšenice a polovinu žita. Cukru bylo na měsíční příděl pro osobu 1,8kg, později 1,6kg a pak pouze 1,4kg, dokonce pak už jen 1,2kg. Tato poslední dávka již nestačovala, takže bylo v mnoha domácnostech přikupováno sladidlo umělé (cukerin) a nebo kupován cukr načerno. (pod tímto názvem znamenalo tajně, nebo napokradno). V roce 1940 snížena mlecí dávka na 16kg za měsíc. V únoru 1941 pak na pouhých 14kg, toto množství pak již nestačovalo, Mlelo se tedy také načerno. Vozilo se i nosilo obilí do mlýnů v noci i v neděli.

Zásobování nesamozásobobitelů bylo teprve kritické, tím byl každý kdo neměl hospodářství, nucen kupovati načerno vše možné. Tím se velice rozmohl černý obchod.

Uhlí přidělováno také malé množství na venkov, také někdy jen 25-30kg na měsíc, takže někteří nedbalí hospodáři, kteří neměli zásobu dříví na podzim museli jezditi i choditi při mrazech 30-40°C do lesa na syrové dříví.

Černé slepice:

Následkem nedostatku vajec ponechávali si hospodáři tzv. černé slepice, které neměli přihlášeny, takže od nich nemuseli odvádět. Proto chodily pak kontroly, které u hospodářů hledali černé slepice. Komu zatajenou slepici objevily platil až 1000Kč, za jednu.

Pracovní povinnost:

Pro velikou spoustu sněhu v roce 1939-40 muselo se často prohazovati na silnicích, aby se mohlo jezdit stále. Podle protektorátního byla nařízena a vyhlášena bezplatná pracovní povinnost, podle které musel každý muž od 17 do 70 let, později pak pouze do 60, odpracovati si ustanovené dny nebo hodiny. Občanům se to samozřejmě nelíbilo, protože až do té doby nic podobného nebylo a říkalo se tomu také robota.

Ceny na černém trhu v letech 1940-41:

Načerno kupovalo se všecko. Největší shon však byl po omastku, mase, pšeničné mouce, a vejcích, menší již po chlebě. Máslo se kupovalo načerno za 40-60 Kč za kg, kde stanovená cena byla 24Kč. Na podzim pak na černém trhu až 100Kč /kg. Mouka v roce1940 na jaře za 5K/kg, na podzim pak už 6-8kč/kg. V roce 41 na jaře až 12korun. Také po cukru byl velký shon, platil se v roce 1940 a 41 za 10Kč/kg, stanovená cena byla 6,20kč. Zrnková káva byla velmi hledaná, neboť v obchodech se žádná nedostávala, pouze malé množství, na větší památky bylo přidělováno (vánoce, velikonoce) každá osoba dostala třeba 10-25 dkg přiděleno na lístek. Načerno se platila káva 20-300kč/kg, kde cena povolená činila 20-40kč. Černý obchod se přísně trestal. Přes všechna přísná nařízení, se tento obchod nezamezil.

Ani pivo v hostincích nebylo, v červenci 1940 byli hostince často i týden bez piva. Shánělo se potajnu a dle známosti. Začalo se zase vařiti doma, tak jako za první světové války. Veliký zájem byl také o lihoviny, málokdy se v hostinci lihovina koupila, ani limonády nebyly, a byly dle nařízení slazeny cukerinem.

V roce 1940 byly pak i na pláště kola a duše vydávány poukazy, jenže někdy byl poukaz a zboží nebylo, stalo se také často, že poukaz propadnul,protože lhůta, která byla stanovena prošla a poukaz byl neplatný.

Husy nekrmené ( z běhu ) kupovány husáky za 80-100ks. Husy krmené sádelné, kupovány za 200-300 kč za kus, hlavně kvůli omastku do měst.

Odvádění mléka do sběren:

Na jaře roku 1940 bylo nařízeno odváděti mléko do sběren (mlékáren) Českomoravskému svazu pro mléko a tuky, ke kterému patřila i mlékárna ve Volyni, kam zdejší obec mléko dodávala. Nejprve se dodávalo do mlékárny máslo. Každý hospodář si směl nechat 3/4 l mléka, z ostatního musel udělati máslo, k tomu účelu dostal každý hospodář tzv. mléčný záznam (knížku) , do které musel každý den zapisovati kolik nadojil, kolik si podle počtu rodinných příslušníků ponechal a kolik mu zbylo na máslo. Koncem každého měsíce se udělal soupis od všech hospodářů do tzv. mléčných archů, což měla na starosti mléčná komise, která byla ze 4 členům jejímž předsedou byl Šochman Josef čp.13, který vyplňoval a spočítal sám.

Toto vše činilo hlavně starším hospodářům veliké potíže, nejvíce počítání za celý měsíc, takže musel předseda skoro polovině obci spočítati to sám, neboť věc byla dosti složitá, hlavně u těch, kteří prodávali mléko na lístky (kdo na mléko neměl) neboť v osminkách, čtvrtlitrech a šestnáctinkách se málokdo vyznal. Občané na tyto novinky, které ze dříve nebyly velice láteřili.

Kdo málo odváděl podle měsíčních mléčných archů, které se koncem každého měsíce nebo počátkem příštího posílali spočítané do mlékárny, přišla k němu z mlékárny kontrola, která prohledala celé stavení, kde bylo nalezeno mléko, než dle dovoleného měl míti, nebo máslo, platil velkou pokutu. Chodili také kontroloři, kteří sami dojili, přišli třeba ráno v pět a šli hned dojit, kde nadojili více než měl hospodář zapsáno, platil pokutu. Bývalo veliké pilno, rozkřiklo-li se , že je ve vsi kontrola, což si obyčejně sousedé dávali vědět. Odnášelo se pak honem mléko, máslo i sýr do všech možných koutů a skrýší až se leckde zkazilo.

Přišla-li zase kontrola na slepice, bylo to samé. Odnášeli se slepice černé v nůších nebo pytlech za stavení do lesů, pahorků, do různých odlehlých míst, z čehož bývaly veliké legrace, když kontrola odešla.

V únoru 1941 odváděli mléko ze zdejší obce pouze 4 hospodáři a to: Janout František čp 3, Bečvář Josef čp.12, Poleník Josef čp. 42, a František Petr čp.17, který odváděl do mlékárny máslo. Ostatní mléko shora jmenovaných spotřebovalo se v obci pro ty, kteří hospodářství neměli, dostávali: děti do 6 let a nemocní půl litru denně, ostatní osoby čtvrt litru. V březnu odváděli ti samí hospodáři jako v únoru, další začal odváděti Josef Randák čp26, Zámečník Václav čp. 38, , který odvedl 1kg másla a prodal domácím spotřebitelům za měsíc, Lešák Václav čp. 40, 14 l, pro místní spotřebitele. František Petr odvedl tento měsíc 1,25 kg másla.

Rybolov:

Podle vládního nařízení musel býti pronajat na zdejším potoce „ Peklov“ rybolov. Najal si jej Sláma z Vacova za 120Kč ročně. Proti tomuto nařízení se občané dloho bránili, chtěli se uvarovati se pokut za děti, kteří zde na potoce chytávali ryby.

Dodávky sena a slámy:

V roce 1941 bylo nařízeno odváděti seno a slámu. Malí hospodáři měli dodati 10-30kg, vetší 80-100kg, sedláci 100-300kg. To samé množství se mělo odvádět i sena. Někteří z hospodářů pro nedostatek nedodávali.

Dodávka hovězího dobytka:

V květnu 1941 bylo nařízeno dodati ze zdejší obce 3ks hovězího dobytka.

Kontroly:

V roce 1941 začaly často kontroly, které hledaly vše možné. 16.září byly v naší obci kontroly přes mléko u šesti hospodářů v čp:3,14,18,37,10,21. Přišlo se na to že hlásí méně mléka než nadojí. U čtyř a to: čp 3,14,18,37 u kterých shledána byla závada, byla uložena pokuta 1500kč, v některém čísle šlo jen o půl litr mléka denně.

18.září opět kontrola v obci přes dobytek a sice v číslech: 2,3,4,10,16,21,35,37, v čp 21 nalezeny dva kusy nepřihlášeny, v čp 16 3 ks. Za každý kus vyměřena pokuta 1000kč. 7.listopadu 41 opět kontrola přes dobytek, objeveny dvě závady. 22.11. kontrola na mléko, prohlédnuto jen několik málo hospodářství. 24.11. opět kontrola přes mléko, u všech hospodářů, shledána závada ve vedení mléčných záznamů v několika číslech.

Zavření mlýnů:

Bylo dle vládního nařízení provedeno 23.11.1941. Obilí muselo se voziti do větších mlýnů, kde se mlelo pod kontrolou, na mlecí poukazy. Naše obec byla přidělena do Volyně do mlýna Albrechtů (Bízek), Obilí se vymlývalo na 80%. V lednu 1942 přidělena naše obec Janu Lepovi do Chvalšovic (Pelichů).

Soupis ovoce:

Podle vládního nařízení musel býti v roce 1941 proveden soupis ovoce, které se mělo odvádět. Protože ovoce mnoho nebylo, žádné se z obce neodvedlo. Ten, kdo ovoce snad měl, jej předem otrhal, protože většina lidí nerada pro Německo odevzdávala, a za druhé ceny na dodávky byly nízké.

Soupis stromů:

Byl nařízen a proveden v říjnu 41. Stromy byly rozčleněny na tři skupiny: Mladé, které nerodí, starší, zdravé, které rodí, a které hynou. Spisovali se stromy i v polích u silnic. Tento soupis prováděli 4 zdejší občané.

Odhad pozemků a lesů:

Byl podle nařízení proveden přes pozemky a lesy, odhad ceny domácí komisí. Snad proto aby byli nějaké směrodatné ceny, pro případ prodeje. Také se všeobecně říkalo, že Němci si majetek českých občanů zaberou a český lid, že bude poslán na Sibiř, k čemuž by bylo také došlo, kdyby byli Němci válku vyhráli, jak jistě věřili. Na tyto plány se také po revoluci 1945 také ve větších městech přišlo.

Předpis brambor z roku 1941:

Na brambory z roku 1941 byl předepsán kontingent z 1ha 60q. Úroda brambor byla sice pěkná, ale tento předpis byl přesto vysoký a nebyl splněn.

Dávky potravin na osobu v zimě 1942:

V zimě 42 činila 3/4l mléka denně ( pro samozásobitele), obilí 14,5kg , brambor 12kg (měsíčně) na jaře snížena dávka obilí na měsíc 13kg.

Černý trh v roce 1942:

Protože se vydávalo málo poukazů, kupovala se obuv načerno, od 70-120 korun, bez poukazů 200-300 korun, pláště na kola, duše, na poukaz za 35 korun, bez poukazu 150 korun.

Dvojjazyčné kontumační známky psů:

23.3.1942 byly vydávány majitelům psů kontumační známky s německo- českým textem a zapisovány do německo-českých záznamů.

Zvláštnosti:

Zjevy: Polární záře byly ve zdejší obci viděna opět 24.3.1940 večer v 7,50 hod, tato byla tentokrát ve velkém měřítku a mělo se při počátku za to, že je kdesi velký požár, což se později vysvětlilo tím, že se změnil směr strany.

Otrávena dřevoplynem:

Šteinerová Anna čp33 bylanalezena 7.listopadu 1943 v Strakonicích v garáži se svým milencem, otrávena dřevoplynem, kterého se používalo k pohánění aut ve druhé světové válce.

Nakažlivá nemoc – záškrt:

V roce 1943 vyskytnul se ve zdejší obci záškrt, na který byly ve zdejší obci léčeny 4 osoby. Marie Šochmanová čp.13, Karel Mráček čp.2, Jaroslav Mikeš čp.28, Jindřiška Trytová čp.20, desetiletá na tuto nemoc zemřela.

Odevzdávání zvonu:

V březnu 1942 byl odevzdán zvon ze zdejší kaple .

Nový zvon:

13.října 1944 koupen do zdejší kaple nový zvon (z náhradního kovu)

Shození bomb v okolí:

16.10.1944 bylo v okolí Doubravice shozeno několik bomb z letadel, které zde létají skoro denně. U mostu mezi volyňským lesem shozeny tři bomby, jedna zasáhla silnici, kde byl udělán veliký kráter (díra po granátu), a přetrháno telefonní vedení, dvě zasáhli vedle silnice. Jednou bombou byl zraněn Bartík ml., kupec z Hoslovic. Marie Šochmanová čp13, jsoucí nedaleko výbuchů, byla velice ustrašena. Několik výbuchů bylo způsobeno v lese proti Doubravici u Počátek, ve Smrčí, kde bylo vyvráceno mnoho stromů a nadělány veliké jámy. Lidé v celém okolí byli velice ustrašeni, že budou bombardovány vesnice. V Doubravici a Na Špici rozbito mnoho oken.

Zběhové u Františka Petra, č.17:

Od 12.3.1944 zdržovali se dva zběhové (Rusové), kteří utekli odněkud ze zajateckého tábora. Tento čin byl velmi trestný, že mohl býti osudný hospodáři, neboť mohl být případně potrestán i trestem smrti, jak se tyto přestupky trestaly. Až do 5.května 1945 nikdo o těchto lidech nevěděl.

Slepá žena zastávala funkci obecního posla:

Terezie Kočárová, která od útlého mládí (snad půl roku) neviděla, dělala ve zdejší obci 12 roků obecního posla. Došla do každého stavení úplně bez doprovodu. Došla si i do Čestic, a trefila i do Dobrše. Mnozí nechtěli ani věřiti, že nevidí, zkoušeli ji a pozorovali, přišlo se však na to, že skutečně nevidí. Sama si poslední dobu vařila, šila, řezala, sekala si sama dříví. Dokonce si na vánoce pekla i cukroví a čokoládu. V roce 1949 začala ve zdejší kapli zvonit, protože se o tuto práci nikdo nezajímal. Bydlela v obecním domku mnoho let ještě , její matka byla živa. Chodívala s její matkou dříve po žebru (tak se říkalo, kdo chodil po vsích o almužnu). Později pak chodila po střídě ve vsi u hospodářů u větších 6-7 dní, u menších 2-3 a malých 1-2 dny. Toto se jí pak přestalo líbit, jelikož v některých hospodářstvích prý byla šizena, později pak jí obec poskytovala z obecních peněz určitou podporu. Po zavedení starobního pojištění v roce 1948 začala pobírat v roce 1949 důchod, jako práce neschopná.

Počátek války

Dne 4.září vypovězena Německem válka Polsku, která se dle předběžných poměrů nechala očekávat. Občané s hrůzou očekávaly tuto zprávu, majíce mnoho trapných vzpomínek na první světovou válku. Čekalo se na válku, neboť jedině válka nás měla zbavit německé nadvlády. Největší strach byl z toho, až se její dokončení bude odehrávat u nás. Soudilo se, že následkem veliké vojenské techniky všech států, válka dlouho nepotrvá. Tato předpověď se ale neodehrála. Polsko během krátké doby bylo poraženo, Lid náš však nejásal, čekal na porážku Německa.

Obsazení Jugoslavie:

5.6.1941 obsadilo německé vojsko Jugoslavii (Srbsko, Chorvatsko). Tato zpráva byla pro náš lid smutná, protože se mělo za to, že Jugoslavie, jako statečný národ, německý postup zadrží. Zatím byla Jugoslavie také poražena, ne sice zcela, neboť určité vojenské oddíly stále s Němci bojovaly, podporováni nepřáteli Německa až do ukončení války. Naděje na porážku Německa byla čím dál tím menší a mnoho lidí přestávalo věřit, že bude skutečně poraženo. Jen malá část opravdu věřila, že k poražení skutečně dojde. Těchto pár jedinců stále povzbuzovalo ty, kteří přestávali věřit. To vše bylo tajnou věcí, toto a rozhlas pana presidenta E.Beneše ze zahraničí trvale posilovalo náš národ ve vítězství naše. Poslouchání cizího rozhlasu i šíření zpráv proti bylo velmi přísně trestáno.

Stanné právo:

Bylo vyhlášeno v celém protektorátě za příčinou atentátu spáchaného v Praze na Obergrupenfúhrera Reinharda Heidricha. Zatím účelem bylo nařízeno v každé obci tamními občany hlídky držeti na silnicích a prohlížeti občanské legitimace každému a tak pomáhati dopadnouti pachatele atentátu. Toto opatření trvalo 3 týdny. Mnoho osob bylo pozatýkáno a vyšetřováno, ze zdejší obce vězněn syn Františka Škopka čp9 bytem v Praze, který ve vězení zemřel. Po dobu vazby musela zdejší obec jeho ženě platiti měsíčně 300 korun na výživu. Za tento atentát trpěl náš národ velice, a proto byly v Čechách nařízeny nejpřísnější tresty, jako odplata za Heidricha. Později se přišlo na to, že atentát spáchali partizáni, parašutisté ze zahraničí, kteří za pomoci několika zdejších občanů tento atentát provedli.

Držení služby proti letadlům:

V říjnu 1943 byla nařízena protiletecká služba v každé obci. K tomuto účelu musela býti připravena místnost, kde mohli dva spáti a jeden měl hlídati venku, neletí-li nepřátelská (anglická nebo americká) letadla. V případě že by tato letadla něco shazovala a nebo zapalovala, mělo se to ihned hlásit četnictvu nebo hasičům. Kdo by byl něco shozeného našel, měl to hned odevzdat četnictvu. Počítalo se s tím, že budou ku konci války z letadel zapalovati úrodu na polích což se v Německu za války také začalo, dále se počítalo s tím, že shazovány zbraně, které měli sloužit pro povstání zde v protektorátě. Zatím ne jedno ani na druhé nedošlo. Konec války se odehrál jinak než se počítalo. Tyto hlídky byli kontrolovány četnictvem nebo německou policií. Byl někde případ, že se služba nedržela a přišla kontrola, na to byla dotyčná hlídka přísně potrestána, jako se v mnohých vesnicích stalo. České četnictvo to nebralo tak přísně. Stalo se mi samému, že přišel pro mne četník až do domu a neudal věc vůbec. (Šochman). Většina Čechů Němce nenáviděla a také pro ně nerada pracovala. Horší bylo, když přišla policie německá.

Totálně dosazeni do říše:

Za okupace bylo nařízeno posílati do práce do Říše určitý počet lidí. Ročník narození 1924 měl být poslán celý do Říše na práci.Ze zdejší obce byl nuceně do Říše poslán Václav Mikeš čp28, který tam onemocněl, že se myslelo, že nemoc nepřetrvá. Po svém příjezdu z Německa domu nemohl ani jíst ani chodit. Protože měl doma dobrou posluhu zvolna se zotavoval, až se vyléčil úplně.

Anna Janoušková čp. 32, která byla také dosazena na práci do říše přijela odtud také vážně nemocná. Postupem času se také vyléčila. Dobrovolně na práci v říši bylo zdejších lidí několik hlavně proto, že se tam více vydělalo, neboť jedna marka podle nařízení z roku 1939 ihned po obsazení musela býti naší vládou placena 10 korun.Tím byl náš stát o mnoho okraden, protože skutečná cena byla mnohem nižší.

Denní služby proti náletům:

Byly nařízeny 3.12.1944. Službu museli držeti všichni muži, kteří nabyli ve dne v práci mimo hospodářství i přes 70 roků mimo nemocných. Hlídky měly pozorovati neshazují –li letadla: zbraně, letáky nebo neseskakují parašutisté, což se v poslední době ve válce často dělalo a v protektorátě jich skutečně mnoho bylo.

Němci po nich velice pátrali a bylo přísně zakázáno cizím osobám něco poskytnouti a nebo je předržovati ve svém domě. Pro tento čin bylo mnoho lidí trestáno a popraveno. Velmi často bylo nařízeno, aby každý majitel domu, celý dům správně prohlédl, neskrývá-li se u něj cizí osoba. V okolí zdejší obce se takových lidí nenašlo.

Kontroly a vázané hospodářství za druhé světové války:

V letech 1940 –41 bylo nařízeno, že musí děti do školy přinášeti odpadky ( hadry, staré železo a gumy). Kdo nepřinesl, byl trestán a donucován. Stalo se také mnohdy, že děti vzali ze strachu doma i potřebnou věc, aby něco do školy přinesli.

Ceny na černém trhu v roce 1942:

Máslo 100-150 korun, vepřové maso 100k, vejce 3-7k, mouka pšeničná hrubá 40-45k, lístky na maso kupovány za 80k, koncem roku 42: 1kg ukrmené husy 130-180k, kozy kupovány za 1200-1300k/ks.

Sběr starého železa v obci:

V únoru 42 dostala obec nařízeno sebrati a odevzdati 7q starého železa. Toto množství bylo rozděleno, každému hospodáři dle velikosti hospodářství. Menší hospodář 10kg, větší 50kg. Tato sbírka až na malé množství se splnila. Hlavně proto, že se strašilo, že půjdou prohlídky a kde se něco najde, že bude potrestán. Později museli děti přinést každý měsíc 3kg, jinak platili pokutu.

Sběr zvonů:

V březnu 1942 bylo protektorátní vládou nařízeno, že se musí odevzdat zvony, až na některé, které se při dřívější prohlídce nebyly způsobilé a zvony, které byly památkovým úřadem chráněny. Ve Dřešíně byl zvon uznán za vhodný a byl ze zdejší kaple sundán, popsán německo-českým nápisem (adresa obce) , jak dokumentuje fotografie, která je v přílohách uložena. 1.4.1942 byl odvezen do Volyně a odtud pak hromadně kamsi do sléváren, nejspíš do Německa, kde byli viděny zvony jiných obcí z Čech lidmi, kteří v Německu pracovali.Občané přes toto velmi reptali, a říkalo se že tyto zvony Německu dozvoní. Některé obce dostali po válce zvony zpět. Naše obec jej už nedostala.

Stříkání stromů:

Bylo vládním nařízením poručeno majitelům zahrad i alejí. Obec koupila k tomu účelu stříkačku a preparáty ku přípravě postřiku, což stálo 2200korun. Částka rozdělena na všechny hospodáře, dle počtu stromů. I látky ku přípravě postřiku byly takto rozděleny. Na jeden strom 5dkg preparátu.

Prasata pro společnost Prispol:

Obec měla od února do července vykrmiti 32 prasat pro společnost Prispol, která dodávala tyto do Německa. Menší měli vykrmiti 1, větší hospodáři 2-3 prasata. Chovatelé těchto prasat měli určité výhody a chovatelé si jiné výhody udělali sami. Také se ku příkladu vykrmovalo prase více než rok i déle.

Zabíjení prasat na jatkách:

Bylo nařízeno vl.nař. v únoru 1942. Kdo chtěl zabíjet vepře pro sebe musel dovést prase na jatky do Volyně, kde prase bylo zabito, vyčištěno, prohlédnuto zvěrolékařem za poplatek 50korun za práci , 45 k za kus. Z jednoho prasete do 100 kg živé váhy se odvádělo 3,5kg škvařeného sádla, přes 100kg, – 4-6 kg. Dávka mléka činila v roce 1942 na lístky 1/8 l a pro děti půl litru.

Nedostatek soli:

Začal se dostavovati již v lednu 42. Mnohdy se třeba 14 dní nedostala vůbec žádná, nedostatek se doplňoval ze zásob, které měli. Na podzim 42 se dostávalo u obchodníků pouze 20dkg soli na osobu na měsíc. Toto množství nestačilo, proto se sháněla sůl různými způsoby. Nejvíce se vozila z Německa kam dojížděli zdejší dělníci na práci. Tito ji obyčejně zase vyměňovali za vše možné, hlavně za životní potřeby, jako většina ostatních, čemuž se všeobecně říkalo šamonina.

Vybírání brambor v srpnu 1942:

Bylo nařízeno vybrati od 20 srpna po 4 týdny každý týden 30g a 1 týden 40g a dodati do Volyně a odtud byly rozváženy do měst, což byla veliká škoda, protože brambory nebyly dozrálé, dorostlé.

Dávka mléka a másla v roce 42-43:

Na podzim 42 a na jaře 43 mohli si hospodáři ponechati pouze 7dkg másla na týden a půl litru mléka na den. V prosinci bylo nařízeno ponechati si hospodář pro osobu starší 14 let než 1/4 l mléka denně pro děti zůstal 1/2 l. Ti, kteří mléko kupovali, dostávali na lístky denně 1/16 l. V lednu 43 dostávali na lístky dle nařízení, mléko jako nikdy dosud odstředěné.

Vymlívání obilí v roce 1943:

Na jaře roku 42 bylo nařízeno vymlívati obilí na 93 % , takže se dostalo z 1q pouze 3kg otrub, jelikož si mlynář na proprášení nechal 4kg. Mlelo se tak málo, protože mlynáři toto nařízení neposlouchali a hospodáři takovou černou mouku nechtěli , protože se z ní chleba při pečení zkazil. Kontrola na obilí byla ve zdejší obci 2.února 1943, u několika hospodářů bylo obilí nalezeno, což bylo v celé obci celkem 25q.

Otevření mlýna V. Lepy:

Začátkem března 1943 byl otevřen zdejší mlýn Václava Lepy, který byl uzavřen v roce 1941. Až do této doby se mlelo u Jana Lepy v Chvalšovicích.

Cukroví a kvasnice na lístky:

Na vánoce 1942 bylo vydáváno také cukroví na lístky na osobu 10 dkg, v březnu 43 se pak vydávaly na lístky i kvasnice pro jednu osobu 4dkg na měsíc. Toto množství nestačovalo, hospodyně si vypomáhali různými způsoby. Vyráběli se uměle.

Spisování protokolů pro nedodání brambor:

S těmi, kteří v roce 1942 nedali předepsaný kontingent brambor, spisovaly se protokoly proč nebyly dodány. Kontingent na rok 1943 měl být na 40 % splněn do konce října 43.

Sběr husí a šatstva:

Byly sbírány husy, které nebyly dosud na předepsaný kontingent dodány. 14.11.43 se prováděl sběr šatstva a hadrů.

Výměna brambor na sadbu:

17.11.43 musel si každý zemědělec odebrati u velkostatku v Česticích 20 % brambor, které hodlal sázet. Za tyto brambory musel každý dodati stejné množství do Volyně a musel na své brambory doplácet. Což měli občané za okrádání, protože doplatek a placení od povozu do Volyně, šlo z jeho kapsy. Kontrola na brambory se v obci prováděla 26.11.43 a spisovaly se protokoly s těmi, kdo nedodala obilí.

Husy na černém trhu:

Na podzim 43 prodávaly se husy na černém trhu, z běhu, jedna kolem 600 korun ukrmené, 1kg mrtvé váhy za 200-500 korun.

Odvádění drůbeže na jednotky:

10. prosince 43 dodávala se drůbež ( husy, kachny, krůty a perličky) na tzv. jednotky. Každý zemědělec měl předepsáno z každého ha určitý počet jednotek ( masových, mléčných, olejnatých, z máku, lenu, a hořčice) Kdo neměl některé z těchto splněny, mohl si je doplniti drůbeží. Také si někteří hospodáři jednotky kupovali, aby nebyli potrestáni. Mnozí neměli splněno a také se jim nic nestalo. Mnohý nesplnil schválně, neboť tím se vedl jakýsi tajný odboj proti Němcům.

Odvádění brambor na sadbu:

Dle nařízení bylo pro jarní setbu 44 ponecháno na 1 ha pouze 18q brambor a samozásobitelská dávka snížena o 26 kg na osobu. Množství, které bylo strženo z dávek bylo 13.12.1943. Mnoho brambor při dopravě pomrzlo. 18.4.1944 odváděli se brambory, které nebyly dodány na podzim. Dodávalo se mnohem méně, než bylo nařízeno na podzim i také o polovinu. Kontrola na obilí se konala ve zdejší obci 22.2.1944 , která vynutila z hospodářů 20q obilí., 2.3.1944 kontrola u Václava Lepy, nalezeno celkem nepatrné množství. Kontrola na brambory 28.4.1944, vynuceno 22q. 16.5.1944 byla ve zdejší obci provedena revise pracovních sil, úředníkem z Klatov, kdo byl přebytečným, měl být poslán na práci do Říše.

Pokuty:

31.5.1944 obdrželi zdejší hospodáři vyměření trestu za nedodané máslo z roku 41. Většina těchto pokutu nezaplatila podajíc odvolání, čekalo se až válka skončí. Někteří si vyrovnali trest vězením. Pokuta činila u některého 1500 korun i více.

Příprava hasicího nářadí:

Poslední dobou se čím dále tím více podnikali nálety na území Čech, za tím účelem vydala vláda nařízení, aby ve všech obcích bylo připraveno hasicí nářadí.( žebříky, háky, atd.) pro případ ohně a nebo zbourání některého domu. Kde byly hasičské sbory, byly sále cvičeny, jak mají zacházeti s ohněm způsobeným hořlavými bombami a nebo bombami fosforovými, které se ponejvíce používaly a těžko se proti nim postupovalo.

Přiškolení naší obce do Dřešínka:

Od 1. Září 1944 byla naše obec přiškolena do Dřešínka, kde následkem nedostatku dětí tamních obcí, měla býti škola zavřena. Navrhla tedy obec Dřešínek naší obci, aby žádala o přiškolení do tamní obce. Žádost byla podána a také schválena, na základě že je cesta skoro o polovinu kratší. Byla tedy naše obec za velmi výhodných podmínek přiškolena. K zavření školy ve Dřešínku stejně došlo v roce 1946 a sice zase pro nedostatek dětí, kterých následkem povinné docházky všech do měšťanky, z této školy odešlo.

Snížení dávky cigaret:

Od 24.9.1944 byla dávka cigaret snížena na 25 kusů týdně. Zároveň byla snížena i dávka dýmkového tabáku.

Koupení nového zvonu:

13.10.1944 byl do zdejší kaple koupen nový zvon (z náhradního kovu). Zvon stál celkem 950 korun, Částku 500 korun věnovala Marie Randákové čp26, z pokladny osvět. komise (divadelních ochotníků) dáno 450 korun. Kmotrou pří svěcení zvonu byla Marie Randáková. Zvon světil Petr Mikeš, t.č. farář v Česticích, jak svědčí sběrací listina v přílohách. K ceně 950 korun muselo se přidati za každou osobu 1 ústřižek z masového lístku, což bývalo ve válce zvykem, ke kupní ceně ještě přidávat živobytí a nebo lístky nebo jiné věci.

Odvádění hospodářských knížek:

16.11.44 odváděli se hospodářské knížky z roku 1943-44, které měli hospodáři vyplňovat vše, co namlátil, prodal, koupil, kolik měl seti obilí atd. 16.11.44 musela obec odevzdat 30q brambor.

Odvádění krav, které málo dojili:

Krávy, které nadojily denně méně než 3l mléka, měli býti odevzdány na jatky. Byly brány pak i krávy tam kde byly třeba jenom dvě a byly do tahu. 19.12.1944 přijela do obce kontrola za účasti 2 komisařů 1 německého četníka a 3 našich. Nalezeno celkem 7q obilí. 27.3.45 další kontrola obilí, vybráno 8q.

Druhá dodávka krmného obilí:

23.1.1945 se dodávalo po druhé krmné obilí, 12 hospodářů nedodalo. 29.1.1945 chodila zemědělská komise dělat prohlídku u těch hospodářů, kteří posledně nedodali.

Dodávka dříví pro auta:

22.2.1945 mělo být odvedeno dříví, které používali pro auta, dříví muselo býti nařezáno na krátké asi 8 cm kousky. V naší obci byla tato dodávka odložena.

Zajištění bytů pro uprchlíky:

Tím, že německá armáda stále ustupovala, bylo nařízeno připraviti byty pro civilní obyvatelstvo, které před frontou ze svých domovů se stěhovalo. Byli to hlavně Němci z Maďarska, Sudet (naše pohraničí). Zajišťovaly se hlavně sály hostinců, školy i soukromé byty, kde měl hospodář více místností. Ve zdejší obci byla pro ně připravena pouze jedna místnost a to v obecním domě. Byt musel býti čistý, postele připraveny a připraveno dříví. Byl pro ně připraven i sběr nádobí. 11.4.1944 byla další kontrola na brambory, nebylo již žádné donucování, ale každý musel slíbit nějaké cigarety.

Příprava krytů:

Válečná litice se nezadržitelně blížila do našeho kraje, dokonce bylo již slyšet rachot děl z bavorských hranic, tu se občané rozhodli, že bude zapotřebí připraviti nějaký kryt, který by byl jakýmsi útulkem a skladištěm na tu dobu než se válka přes náš kraj převalí. Bylo uvažováno, kde by bylo tak nejvhodnější místo pro tento kryt. Všeobecně bylo schváleno místo na „ Behných“ u potůčku, který teče od Vacovic. V dolním záhybu u obecních luk, na vyvýšeném lesíku se začal kopat kryt a sice dle návrhu vojáků z 1.sv.války s dvěma vchody, v případě, že snad by byl jeden zasypán, aby bylo možno dostati se ven druhým. Z každého domu musel jíti jeden člověk, i ženy chodily, kde nemohl muž , šla žena. Byl tedy kryt vzat přes bok. Vykopala se hluboká chodba, přes ní se předkládaly dřevěné válečky, jeden vedle druhého, na to nandány balvany, které se z krytu vylámalo, toto se pak poházelo zemí. Krytu použito nebylo, protože válka skončila dříve než se dostala do našeho kraje. Dřevěné válečky byly pak vyndány a prodány na palivo.

Takových krytů bylo připraveno více,ale soukromých. Skoro každý hospodář měl nějaký. Mráček č.2 ve svém lese pod Dobrší, tamtéž Smola čp. 12, a mnoho jiných. Někdo měl připravený v lese, jiný ve skále i v polích, jiný měl zase připravený blíže domova a některý docela v stavení.

Situace před ukončením války:

Před ukončením války byla situace velmi napjatá a kritická. Nehovořilo se o ničem jiném než o náletech, o tom jak vojska pokračují. Byly veliké obavy jak bude vše rozbito, vykradeno a třeba i vypáleno. Dle zpráv ničila ustupující německá armáda vše co se zničit dalo. Dle rozkazů a příprav, na které se po ukončení revoluce (5.května1945) přišlo, měly Němci zničit vše a vypálit všechny vesnice, kudy měli ustupovat.

V Česticích ve velkostatku bylo připraveno mnoho zbraní a střeliva na čež se přišlo až po příchodu Američanů. Teprve jsme poznali, co vše na nás bylo připraveno a o čem nikdo ani nevěděl. V zámku v Česticích byl totiž poslední dobu jakýsi inženýr, jak se tituloval. Vzhled, jak každý o něm soudil ml na koňského obchodníka, i jeho paní vypadala spíše na takovou než na paní inženýra. Tento byl poslední dobu nájemcem tohoto panství. K němuž se stěhovala většina té „ branže“ jak jsme jim obyčejně říkali, uprchlíci, kteří se sem z jiných stěhovali. Tito pak Němci vyzbrojeni, měli v případě potřeby začít své dílo. Inženýr si pak poslední 3 dny před 5. květnem vozil vše možné do Bavor na vozech z velkostatku napěchovaných moukou, masem, omastkem a všemi možnými věcmi jen vozy praskaly.

Viděli jsme jej osobně jedné noci jak veze napráskané vozy, ale nemohly jsme zatím nic dělat. Jednak šlo při každém voze několik ozbrojených chlapů a z nás ani jediný neměl zbraň a pak se určitě nevědělo , kdy a jak válka skončí. Bylo tedy těžko co podniknout. Náladu jsme měli, ale víc nic.

Vyhlášení Československé republiky:

5. května 1945 v 9 hod dopoledne došla radiem do zdejší obce zpráva, že je opět Československá republika. Zpráva tato byla přijata s velikým nadšením, neboť náš národ na toto osvobození čekal skoro 6 let. Myslelo se, že to půjde rychleji, zatím se však válka protáhla déle, než se zpočátku počítalo. Vše co páchlo němčinou, bylo ihned odklizeno. Byly okamžitě vyvěšeny české prapory. Nálada byla v několika hodinách pokažena zprávou, že v Praze se bojuje dále a pak na to mnohokrát volala o pomoc. Dokonce se v radiu ozvalo hlášení, že vládnou Němci stále a že není pravdou prohlášení republiky. Stáli jsme u radia a nevěděli, co je pravda.

Po nějakém čase bylo opět hlášeno, že republika skutečně je, ale volání o pomoc trvalo dále. Se slzami v očích sledovali jsme další zprávy. Změna zpráv stala se tím, že o vysílací stanice v Praze byl veden tuhý boj. Dostali je do rukou naši lidé, kteří vedli boj s Němci, hlásili, že samostatnost je, pak se ji zmocnili Němci a hlásili zprávu opačnou..

Volání o pomoc trvalo ještě tři dny. Nejraději bychom také jeli do Prahy, což nebylo možné, protože do Prahy ani odtud nikdo nesměl. Teprve 9.5. byla Praha od Němců načisto vyklizena Rudou armádou. Nemuselo dojít v Praze k tak dlouhým bojům, kdyby byla mohla postupovati americká armáda až do Prahy, ale dle ujednání v Teheránu v roce 1944 měla Amerika, Anglie, a Rusko ujednáno, že Prahu musí osvobodit Rudá armáda, byla ujednána dokonce tzv. demarkační čára, pod kterou mohla postupovati každá armáda. Americká armáda stála celé tři dny za Plzní a nesměla dále, když stále volala Praha o pomoc, chtěla americká armáda do Prahy, mohla tam být už 6.5., protože Němci Američanům celkem žádný odpor nekladli. Právě tím, že ruskou armádu Němci zdržovali, byl postup na Prahu tak pomalý.

Národní výbor:

6.5.1945 byl ve zdejší obci zvolen Národní výbor a sice z 5ti členů. A sice byli zvoleni: Novák Jan čp. 15, Mráček Karel čp.2, Šochman Josef čp.13, Lešák Václav čp.40, Trojan Čeněk čp.9. Tito vedli pak se starostou Janem Jůnem obecní záležitosti.

Hlídky na silnicích:

Od 6.5.1945 musely býti na silnicích drženy hlídky, které měly odzbrojiti každého německého vojáka. Protože německá armáda rozprchla se na všechny strany a tu se toulalo po lesích tzv. gestapáci a esesáci, nejhorší trupy německé armády, kteří přepadali vesnice. Zadržovány byli i auta a motorky. Hlídky byli ozbrojeny, když drželi mladíci hlídky v noci, stříleli pro legraci, což bylo později zakázáno.

Američtí vojáci ve zdejší obci:

8.5.1945 přijeli do zdejší obce první američtí vojáci. Bylo to odpoledne, byli vřele uvítáni. Večer přijeli do obce znovu, kde se večer ve zdejším hostinci tančilo. Občané je pohostili lihovinami, vejci, a čerstvým pečivem, což měli velice rádi.

10.5.45 oslavovali se ve zdejší obci máje a mír s proslovem o ukončení války, čehož se zúčastnili také američtí vojáci , po ukončení zdejší slavnosti byla pořádána zábava ve Dřešínku. Američtí vojáci tam hudebníky i občany ve svých autech odvezli a tam po celou noc tančili. Na památku svého pobytu vepsal jejich velitel do této knihy, svoji upomínku a přání, což všichni ostatní důstojníci i mužstvo podepsali, o čemž svědčí vlastnoruční jejich podpisy na straně 315 –319. Překlady svědčí, jakým způsobem jsme se s nimi dorozumívali. Někteří sice uměli česky, ale těch bylo málo. Z našich lidí také celkem nikdo neuměl, domlouvali jsme se tedy prostřednictvím cizích řečí hlavně němčiny.

Zadržení německých vojáků:

Od 20-22.5.19445 bylo v obci zadrženo celkem 5 německých vojáků, prchajících před ruskou frontou do pásma amerického, neboť Němci se Američanů nebáli, ale z Rusů měli strach. Zadržení vojáci byli pak dopraveni do Čestic na četnickou stanici a odtud na velitelství do Volyně.

Zřízení tanečního parketu:

Nálada po ukončení války byla velmi pěkná, sál taneční v obci toho času nebyl, rozhodla se tedy mládež i ženatí, že si v obci zřídí parket na tancování venku. Za nejvhodnější místo bylo uznáno v chalupách na drahách před Lepů mlýnem. Obec věnovala nějaké dříví na podklady, prkny byla od několika hospodářů vypůjčena, ohoblována a započato s postavením parketu. Pracovalo se pilně celý týden hlavně mladí, ale i staří pomáhali.

17.6.1945 se na něm už i tančilo. Účast byla hojná i američtí vojáci přijeli, přispívali hojnými částkami, přesto, že se na nich nechtělo. Vybráno 14 000 korun. Činila ovšem také režie a hudebníci 7000 Kč. Druhá taneční zábava byla pořádána 24.6.1945, vybráno 7000 korun, čistý výnos činil 3000 k. 26.6.45pak parket zbourán, uklizen a prkna odevzdána.

Složení funkce starosty:

5.7.1945 předal Jan Jůn č.34 funkci starosty, kterou vedl 16 roků. Tuto funkci převzal Jan Novák č.15, t.č. předseda Národního výboru. Tuto funkci vedl pouze 8 dní, důvod který udával za příčinu složení úřadu byl, že prý na tuto práci nevidí.

Převzetí funkce starosty: Po Janu Novákovi převzal starostování Burda Tomáš č.23, který byl t.č. místopředsedou. Tuto funkci vedl až do odjezdu do zahraničí.

Třetí taneční zábava:

Byla pořádána 15.7.1945 na vlastních prknech, které byly pořízeny z čistých výnosů dvou prvních zábav.

Odvod aktivních vojáků r. 1917 –1923:

27.7.1945 byl zase odvod vojáků do presenční služby. Protože čs. Vojsko nebylo po celou dobu okupace, nebyly ani odvody. Šlo tedy tentokrát 6 ročníků, které měli jíti v letech okupace. Ze zdejší obce jich šlo celkem 12 a všech 12 bylo odvedeno.

Výměna a odvádění peněz:

Od 1.-4. Listopadu 1945 vyměňovány nové peníze za staré ( okupační ). Každému občanu bylo vyměněno za 500 korun zase 500 korun a ostatní peníze byly pak od 4.-15. Listopadu odváděny do záložen. Slibovalo se, že kdo bude míti menší částky, že mu peníze vrátí., zatím se však nic nevrátilo. Uvolňovali se sice určité částky na nejnutnější potřeby, ale všechny se nikomu nevrátili.

První do pohraničí:

V říjnu 1945 odstěhoval se do pohraničí Mourek Josef z čp. 22. Pozemky pronajal a budovu dal k obývání Josefu Frčkovi kamnáři, který až do této doby bydlel v č. 20, sám převzal usedlost v zahraničí.

Paritní zastoupení ve výboru:

Komunistická strana tak, jak v jiných obcích, tak i v naší vynutila si tzv. „ paritní zastoupení“ (zastoupení ve výboru dle počtu jejích členů v obci ). Protože byla v obci polovina komunistů, měla mít také polovinu členů v národním výboru. Protože 6 členů z jejich strany nemohli sehnat dostalo se jich do výboru 5. Muselo proto 5 jiných členů z výboru vystoupit. Tito vystoupili dobrovolně. Byl to: Lešák Václav č.40, Mráček Karel č.2, Šochman Josef č. 13, Staněk Jan č. 29. Nastoupil: Kukrál Josef č.27, Rouče Václav č.5, Šašek Jindřich č.3, Sladkovský Josef č. 24, Česánek Josef č.18, Frček Josef č.22.

Odklízení plotu od obce zjednanými lidmi:

24.3.1942 odklízel dle nařízení okresního úřadu starosta Jan Jůn s Fr. Šteinerem, Fr.Švehlou, Václavem Linhartem a Josefem Šochmanem plot Josefu Kukrálovi, při veřejné cestě do čp.13. Kukrál stále přihražoval cestu, což konečně pak vadilo při jízdě do čp.13. Na stížnost, kterou zaslal J. Šochman okresnímu úřadu, protože Kukrál na nařízení obce neposlechl, nařídil okresní úřad ustoupiti, Kukrál ani této výzvy neuposlechl proto nařídil okresní úřad, aby byl plot zbourán od obce.

Kukrál druhý den postavil plot znovu. Tato věc se táhla až do roku 1945, obec vždy věc vyřídila, poslala na okresní úřad, který zase Kukrálovi znovu nařídil ustoupiti, týž si podal námitky a zase neposlechl. Na místě byla několikrát obecní komise, která uznala, že plot v cestě vadí, nařídila ustoupiti. Ustoupil asi 20cm ale dál neustoupil. V roce 1945-46, kdy komunisté zvítězili, dostal se Kukrál následkem paritního zastoupení do výboru, kde si věc pak již zařídil, že obecní zastupitelstvo na okresní úřad prohlásilo, že na věci zájem nemá. Tím byla věc vyřízena a Kukrál si bez povolení postavěl další kus stodoly, přesto, že v cestě částečně vadí. Postavěl napřed dřevěné stěny z planěk, ohodil hlínou a pod tímto vždy kousek po kousku uřezával a přistavoval. Stavba tato vypadala velmi komicky, že každý člověk, který kolem šel se ptal, co to je.

1 komentář u “Druhá světová válka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *