Zajímavosti

Zde je malý výběr některých zajímavostí a nej!!! (výběr)

Samostatnost obce roku 1909

            Obec zdejší spojená byla s obcí Vacovickou a Chvalšovickou od dávných dob a roku 1909 na žádost občanů prohlášená byla za samostatnou. Obecní úřad býval ve Vacovicích, kamž bývala neschůdná a mrzutá cesta.

 

Zahájení autobusové dopravy v obci

            Přes naší obec byla prvně zahájena autobusová doprava (linka Volyně – Vacov)

dne 15. listopadu roku 1927. Tím jsme nabyli výhody ve spojení k vlaku s Volyní a jinými městy, což bylo přijato s radostí. Tím odpadla vzdálená a obtížná chůze, hlavně k vlaku.

Obecní knihovna v obci byla zřízena roku 1929 za přispění státní subvence (400 Kč) v knihách a prvním knihovníkem byla zvolena Bečvářová Františka čp. 12 v Dřešíně.

           

Telefonní linka Čestice – Vacov, přes zdejší obec postavena byla začátkem prosince 1933 a dne 19.12. 1933 dokončena.  (zaznamenal J. Jůn)

 

První oddavky v kapli

            První oddavky v této kapli byly vykonány dne 19. Ledna 1935. Novomanželé V. Voják z Chvalšovic a Antonie Steinerová z Dřešína čp. 33. Oddavky vykonal pan děkan Václav Brůžek, farnosti čestické.

Náboženství:

            Procesí s družičkami s trůnem p. Marie ze zdejší obce každým rokem chodilo, připojené k procesí Čestickému, vedené vždy knězem, do Dobrše, na svátek sv. Jána a Pavla, koncem června, prositi za úrodu až v roce 1934 průvody tyto zanikly, zrušením p. děkana Brůžka z Čestic.

 

Radio:

            První rádio v obci měla Terezie Kočárová, obecní chudá, dostala jej darem 1.lampovku na sluchátka, ale nesestavila jej k poslechu.

            Druhé rádio silnější zřídil v místním hostinci Vilém Kárník soukromník, penzista, kdež měli možnost i občané poslechnouti vysílání, to již bylo bez sluchátek.

V letech 1960-63 bylo v obci rádio už skoro v každé domácnosti. Televizních přijímačů bylo v té době v obci celkem 13.

 

Zvyky mlácení:

            Mlácení obilí cepy i žentourem zaniká a výmlat v obci se provádí mláticí soupravou 

„čističkou cepovkou“ na pohon motorem na petrolej, z platu 15 – 16 Kč na hodinu.

 

Hospodářské stroje:

První hospodářské stroje v obci:

Secí stroje

 – místní domovina -2, František Petr čp17.–1 , Josef Randák čp26 –1, domkářské sdružení – 1

Žecí stroje

František Petr –rolník –2, Josef Randák – 1, Josef Hynek – 1

Čisticí mlátička na elektrický pohon

František Petr čp17

 

Moto vozidla:

            První motorové vozidlo ( motocykl ) měl mlynář Václav Lepa čp 16

Další: Karel Jůn čp34, František Petr čp17, Václav Veselka čp 21, Alois Staněk čp 29

V roce 1963 byli 3 osobní auta: Česánek Josef čp18, Vachulka Josef čp38,

Poleník Josef čp 42

Zvyk, svatby:

            Dříve svatby bývaly hlučné s hudbou, chodilo se pěšky. Nyní se odbývají ponejvíc nehlučné a vozí se v autech. První takovou měl Josef Šochman čp 13 v roce 1927.

 

Sběr zvonů:

            V březnu 1942 bylo protektorátní vládou nařízeno, že se musí odevzdat zvony, až na některé, které se při dřívější prohlídce nebyly způsobilé a zvony, které byly památkovým úřadem chráněny. Ve Dřešíně byl zvon uznán za vhodný a byl ze zdejší kaple sundán, popsán německo-českým nápisem (adresa obce) , jak dokumentuje fotografie, která je v přílohách uložena. 1.4.1942 byl odvezen do Volyně a odtud pak hromadně kamsi do sléváren, nejspíš do Německa, kde byli viděny zvony jiných obcí z Čech lidmi, kteří v Německu pracovali.Občané přes toto velmi reptali, a říkalo se že tyto zvony Německu dozvoní. Některé obce dostali po válce zvony zpět. Naše obec jej už nedostala.

 

Zřízení tanečního parketu:

            Nálada po ukončení války byla velmi pěkná, sál taneční v obci toho času nebyl, rozhodla se tedy mládež i ženatí, že si v obci zřídí parket na tancování venku. Za nejvhodnější místo bylo uznáno v chalupách na drahách před Lepů mlýnem. Obec věnovala nějaké dříví na podklady, prkny byla od několika hospodářů vypůjčena, ohoblována a započato s postavením parketu. Pracovalo se pilně celý týden hlavně mladí, ale i staří pomáhali.

            17.6.1945 se na něm už i tančilo. Účast byla hojná i američtí vojáci přijeli, přispívali hojnými částkami, přesto, že se na nich nechtělo. Vybráno 14 000 korun. Činila ovšem také režie a hudebníci 7000 Kč.

            Druhá taneční zábava byla pořádána 24.6.1945, vybráno 7000 korun, čistý výnos činil 3000 k.   26.6.45pak parket zbourán, uklizen a prkna odevzdána.

 

Elektrizace obce:

            Byla odhlasována 2.5.1948 celou obcí, jediný Kukrál Josef pro tuto nehlasoval.

 

Přidělení naší obce k okresu vimperskému:

            Od 1.2.1949 byla naše obec, jako i jiné přidělena od okresu strakonického k okresu vimperskému, aby prý pohraniční okresy byly zesíleny. Občané toto příliš nevítali, jednak bylo do Strakonic všeobecně lepší spojení, a pak to bylo přece jen větší město, a pak většina občanů jezdila do práce do Strakonic, kde si při tom, dokud tam úřady byly vše vyřídila, hlavně to byl také zvyk.

 

Asfaltování silnice na celém katastru naší obce:

            V roce 51 bylo provedeno asfaltování silnice na celém katastru naší obce, o rok později mělo být provedeno asfaltování podruhé, k čemuž však v roce 52 ani 53 nedošlo.

 

1945

Přepis vzkazu vojáků americké armády:

Důstojníci a vojáci 1024

            Zároveň i všichni vojíni americké armády děkují Vám co nejsrdečněji za vše, co jste nám Vy i ostatní Češi za našeho pobytu mohli dáti.

Budiž osud Vám i Vaší zemi příznivý, aby jste v míru, úrodě a v radosti spokojeně žili.

Desátník Samuel Friedman

Z němčiny přeložil Šochman Josef

 

Rozsvícená:

            6.8.1954 začalo se poprvé svítiti elektřinou v naší obci. Na tento den byla připravena veliká hostina, na kterou bylo od občanů vybráno skoro 8000 Kč, jako mimořádný příspěvek

(z každé usedlosti asi 200Kč, od občanů bez hospodářství 100Kč i méně.)

            Hostina se odbývala u Tomáše Burdy čp.23. Dostavili se skoro všichni elektrikáři, jak ti, kteří pracovali na linkách venku, tak ti, kteří pracovali na pracích vnitřních. Dále se dostavili na hostinu zástupci ONV, dále zástupci elektráren a elektrovodu. Večer byla za účelem této oslavy pořádána ve Dřešínku taneční zábava. Práci hlavní sítě platil stát, na přípojku se připlácelo 100Kč, na jednu přípojku. Vedení a zařízení uvnitř si platil samozřejmě každý majitel sám.

            Dělníci, kteří pracovali na rozvodní síti, stravovali se střídavě, každý den u jiného hospodáře, vždy celý den. Ti, kteří pracovali uvnitř, stravovali se zřejmě tam, kde pracovali.

            Práce přípravné: Kopání jam pro sloupy, uzemnění a vykopávku po základy transformátoru, prováděli občané bezplatně, čímž se měl uhradit 25%ní příplatek obce k částce , kterou na elektrifikaci platil stát a okres. Tak to bylo ujednáno na schůzi 13.5.1954.

            Zatím však v roce 1956 byl v obci tento přikázán zaplatiti. Občané proti tomuto příkazu podávali hromadné odvolání, které bylo zamítnuto. Určitá částka byla slevena na práce a stravu, ale ostatní většina se musela zaplatiti. Částka po slevě byla pak rozdělena mezi občany a sice dle situačních poměrů každé rodiny, protože někdo platil více, jiný méně. Určitý podklad tohoto rozdělení se však nezjistil, ale okolnosti svědčí jak bylo uvedeno.

Majitelé osobních aut ve zdejší obci v roce 1963:

Česánek Josef čp.18

Poleník Josef čp.42

Vachulka Josef čp.38

 

Zřízení obecní váhy:

V roce 1950 byla postavena obecní váha u čp.5.

Hospodářské stroje a motorová vozidla:

V roce 1940 na podzim koupilo si osm zdejších občanů ve zdejší obci první motorovou mláticí soustavu.

Elektrické světlo u Lepy:

Lepa Václav zařídil si v době okupace své vlastní zařízení na elektrické svícení a zároveň také rádio, bylo to třetí v obci. Později vedl si Novák  Jan čp.15 proud elektrický, kterým pak svítil elektřinou a používal na radio, které si koupil.

Použití traktorů na orání a polní práce:

Bylo poprvé použito ve zdejší obci v roce 1947. Prvním, který si nechal svoje pozemky zorati traktorem byl Tomáš Burda čp.23, jelikož byl na usedlosti v pohraničí. Pak byl Česánek Josef čp.18 a několik jiných.

Tresty z doby okupace a po okupaci:

Za skryté obilí a maso, které u něho bylo nalezeno a nepřihlášeno byl Hynek Josef z čp.10 v roce 1943 a byl potrestán vězením na 12 měsíců. Tento trest si odpykal na dvakrát. Hynek měl při všem veliké štěstí a známost, řekl každý, i kontrolor, který později v obci byl, že za vše dostal trest poměrně malý podle jak se obyčejně trestalo.

Odvezení Václava Lepy čp.16:

27.6.1944 byl odvezen kriminální policií (německou) zdejší mlynář Lepa Václav čp.16 pro jakýsi černý obchod s bývalým nájemcem velkostatku v Česticích, který sem byl němci dosazen. Lepa byl na četnické stanici v Česticích, při výslechu stlučen a odvezen do vazby do Klatov, odkud se teprve roku 1945 5.května následkem revoluce dostal a 6.května večer navrátil do svého domova, kde byl vřele domácími i mnoha sousedy, kteří tam s napětím sledovaly zprávy rozhlasu pražské revoluce, uvítán.

Kultura, divadlo:

V roce 1940 byla ve zdejší obci sestavena místní Osvětová komise a začalo se s hraním divadel. Protože toho času taneční sál ve zdejší obci nebyl, rozhodla se Místní osvětová komise, že se bude hrát venku v přírodě. K tomu účelu nejvíce vyhovovalo místo před Randáků čp.26. Ujednalo se s majitelkou této parcely, Marií Randákovou, že nám toto místo k tomuto účelu dá k dispozici. Jelikož toto místo bylo hrbolaté, nezpůsobilé, muselo býti urovnáno. Což si musela komise s několika občany urovnati a připraviti tak, aby bylo způsobené ku hraní. To vše bylo dosti obtížné neboť každý po svém zaměstnání šel buď na úpravu jeviště a nebo na zkoušky na divadlo, které trvaly také do 1-2hod v noci.

             Začátky byly těžké, nebylo finančních prostředků vše co bylo třeba zakládali buď členové a nebo se dělalo na účet první hry. Nebyl ani dostatek hráčů, vypomáhal zde až z Vlkonic p. Ševčík, který docházel do zdejší obce za Hynkovou čp.10, nynější jeho manželkou.  První divadelní kus , který se zde hrál byl pod názvem Štěstí u tří kominíčků Divadlo režíroval p. Karel Vraštil t.č. učitel v Česticích.

            Poprvé bylo hráno v červnu 1940, účast byla hojná, vybráno 1420korun, čistý výnos činil 830korun. Druhé divadelní představení hráno ve Chvalšovicích 16.února 1941, vybráno 530korun, čistý výnos 146korun. Hrána veselohra Vítězství fořta Meruzalky. Tato hra opakována 30.3. u Dražných  v Dobrši od Národního Souručenství za hojné účasti. Vybráno 584 korun, čistý výnos 95 korun, který ponechán v pokladně Národního souručenství na běžné vydání.

První absolvent obchodní akademie v Písku:

Byl Václav Petr z čp.17, který pak nastoupil jako pokladník v Hospodářské záložně.

První absolventka obchodní školy ve Volyni:

Byla Božena Lepová z čp.16, která po vycházce této školy nastoupila jako úřednice ve zbrojovce ve Strakonicích. Po ní absolvovala tuto školu její sestra Milada Lepová, pak nastoupila jako úřednice u pojišťovny ve Strakonicích. Po nich byla třetí Růžena Štroblová z čp.41.

Čtvrtá byla Marie Šochmanová  z čp.13, která nastoupila opět u fy Ladman v Blatné, pak v Lovosicích u fy Kunz a Weber a v roce 1948 ve zbrojovce ve Strakonicích,jako úřednice.

První absolvent zednické mistrovské školy ve Volyni:

Byl Václav Staněk čp.29, který nastoupil pak jako stavební asistent. Později složil zkoušky na stavitele a začal, jako samostatný stavitel v Lounech. Druhý byl Jan Novák čp.15, který nastoupil pak jako asistent u Václava Staňka v Lounech. Třetí Alois Švehla čp.32.

První absolvent střední školy a první důstojník:

Byl Karel Jůn z čp.34, ten byl pak po vycházce školy zaměstnán jako úředník u pracovního úřadu ve Volyni, pak v Písku. Nastoupil pak vojenskou službu, kde byl povýšen na důstojníka. Po ukončení vojenské služby nastoupil pak u pracovního úřadu ve Strakonicích.  Druhý středoškolák byl Václav Veselka čp.21, který navštěvoval tuto školu od roku 1946.

Divadla v létě 1941:

První bylo hráno v červnu v přírodě před statkem čp.26, za hojné účasti. Vybráno 1600kč, čistý výnos 900 k.

Druhý kus, který měl býti hrán opět venku musel kvůli politickým a válečným poměrům býti hrán v Dobrši u Dražných, neboť zábavy i divadla venku byly zakázány. Vybráno 500 k, čistý zisk 100k. Pro nedostatek osob zdejších byl přibrán Šíp ze Dřešínka a Havlan z Vacovic.

V listopadu 41 sehrán byl divadelní kus Třikrát svatba ve Chvalšovicích. Účast hojná. Za týden opakováno v Dobrši , vybráno 1150k.

Divadlo v roce 1942:

V únoru 42 hráno ve Chvalšovicích divadlo Života klam ztrestá se sám, vybráno 1050k, za 14 dní hrán tamtéž  nový kus Za hokynářským krámem, vybráno 650k.

Seznam osob, které nejčastěji hrály divadlo:

Šochman Josef čp.13

Hynek Josef, Hynková Marie, Františka a Růžena  čp.10

Jůn Karel a Růžena čp.34

Smolová Marie a Bečvářová Františka čp.12

Novák Jan ml. čp.15

Trojan V. a Anna čp.9,

Tryta Karel čp.20

Mourková Marie čp.22

Nováková Marie čp.15

Šteiner Karel čp.7

Česánek Jan čp.18

Beneš Václav čp.39, Mikeš František čp.28, Šteinerová Anna čp.33, Panoš Stanislav a Zdena a Anna čp.1, Jonáš Karel čp.44

Divadla v roce 1943:

Osvětová komise hrála 14.3.1943 u Česanků v Dobrši, divadelní hru Zavadilka vdává dceru. Vybráno 1059k, čistý výnos.

První absolventka rodinné školy ve Strakonicích:

Byla Emilie Lepová čp.16, která prošla 3 ročníky rodinné školy ve Strakonicích od roku 1944 do roku 1947 a od roku 47 do roku 48 absolvovala „aranžerský kurs“ v Praze.

Živelné pohromy:

Spousty sněhu v roce 1938-39 nedělaly v lesích ohromné škody a sice polámáním. T o samé v roce 1939-40. V roce 1947 vyhynulo 25-40% ozimů následkem množství sněhu.

Katastrofální sucho v roce 1947 a vožení sena z pohraničí:

Rok 1947 byl pro zemědělce velmi kritický. Veliké množství sněhu způsobilo vyhynutí ozimů. Suché léto i jaro vyvrcholilo katastrofu docela, neboť za celé léto 4 krát trochu vydatněji sprchlo. Následkem suchého jara, bylo už sena málo, otavy skoro žádné a málo slámy, takže by byly hospodáři nuceni prodati skoro polovinu hovězího dobytka. Jelikož bylo pohraničí slabě obsazeno a častěji tam pršelo, bylo tedy v pohraničí sena nadbytek. Jezdilo se tedy na seno do pohraničí a to: Na Kvildu, Nový svět, Kubova Huť a dokonce až za Kunžvart, museli ti, kteří jeli později.

Seno přišlo dosti draho, neboť od dopravy autem se platilo za jednu jízdu 900-1200korun, dle vzdálenosti a velikosti auta. Nasečení sena na jedno auto trvalo s nasušením a přívozem 5-7 dnů, čímž vznikala útrata, která byla dosti veliká. Do zdejší obce bylo přivezeno mnohem více než 300q sena. Mimo 5ti ze zdejších hospodářů byli na seně všichni. Někteří si přivezli i 2 auta. Hospodáři, kteří měli koně vozili seno z pohraničí svými potahy, takže se nenechá množství sena přesně odhadnout. Je zcela možné, že bylo sena dovezeno celých 400q.

Krupobití a bouře na zdejším katastru

Snesla se 23.7.1948, na katastru směrem ke Dřešínku a u Dobrše, potlučeno až 40%.

Bouře kroupy povodeň v roce 1949:

1.6.1949 na katastru naší obce při této bouři nepatrně potlučeno, menší škody způsobené povodní, cesty velmi poškozeny.

Živelné pohromy v roce 1953:

Škody způsobené krubobitím byly uznány okresní komisí na 60-80% komisí pojišťovny  pouze na 30-65%. Následkem katastrofy byly 8.8. zdejší obci odepsány dodávky a zrušen veškerý kontigent obilí, sena a slámy. 4.10. byl s hospodáři vyjednáván kontigent brambor dle jejich možnosti. Tento byl pak, jako u obilí později zrušen.

Krupobití v roce 1956:

14.7.1956 před 12 hodinou dopoledne strhla se nad zdejším krajem silná bouře s krupobitím. Padaly kusy ledu až přes 3 cm. Úroda byla zničena skoro úplně zvlášť na jihozápadní části katastru, kde byly brambory tak otlučeny, že zůstaly pouze stonky. Severovýchodní část byla poškozena méně. Brambory se pak ještě zotavily, že byla úroda ještě obstojná, na severovýchodě  až velmi pěkná. Spousta ovoce byla otlučena i s listím a na slabších větvích i kůra. Komise uznala na jihovýchodní části katastru škodu na 70-95% na severovýchodě jenom 30-40%. Kontigenty byly odepsány pouze brambory se nějaké odevzdávaly pouze dle možnosti.

1959

V tomto roce bylo počasí velice střídavé. Zima velice mírná, málo sněhu, mrazy celkem slabé. Za to ale jaro velmi vlhké a studené, takže práce v polích prováděla se velmi opožděně. Léto bylo velice mokré, čímž se velice opozdilo sušení sena a sečení i svážení obilí, které na polích rostlo. Po polovině srpna se pak počasí změnilo a nastaly hezké dny. po delším čase bez deště nastalo veliké sucho. Později se pak už nenechalo skoro ani orat, vůbec jetele se musely odložit na pozdní dobu. Následkem sucha bylo velmi málo brambor, v krajích, kde se pěstuje cukrovka i na té byla způsobena velká škoda. Na obilí byly zase způsobeny veliké škody následkem dešťů.  Mnoho obilí vzrostlo a značná část jej na poli vypadala. Sníh napadnul až p 10.prosinci jenom malé množství.

 

OBECNÍ KRONIKA

            Tato kniha byla určena pro pamětní knihu, která měla zaznamenávat soutěžení kolektivu „Brigády Socialistické práce“. Záznamy o této akci měl zapisovat Josef Vachulka, z č.p.38, který byl toho času, jako předseda místní organizace Komunistické strany. Jelikož se ve zdejší obci tato akce nevedla, byla určena pro kroniku obecní, pro kterou do této doby sloužila kniha, která byla, jako náhradní kniha v době okupace. Byla tedy tato kniha Josefem Vachulkou předána koncem roku 1963 Šochmanovi Josefu z č.p.13, který pamětní knihu vede už od začátku okupace.

            Do této knihy začíná se tedy psát od roku 1960 proto, že za předešlá léta byla už načisto přepsáno v dřívější kronice.

 

Změny kronikářů a historie kroniky:

Tuto obecní kroniku vedli  až do roku 1941 stále starostové. Poslední ji vedl Jan Jůn z č. 34, který byl v naší obci dlouholetým starostou a sice od 15.3.1929 – do roku 1941.

Před ním byl starostou a vedl kroniku  Randák Josef z č. 41 a to od června 1924 do 15.3. 29, jak dosvědčují zápisy v předu této kroniky.

Dříve než Randák Josef  byl dlouholetým starostou a vedl tuto kroniku Lepa Josef mlynář z č.16, který byl zdejším starostou  od roku 1909 do června 1924.

Tento byl prvním starostou obce, který zbavil obec dluhů a našetřil ještě hotové peníze. Obec za dřívějších starostů se stále dlužila a stále prodával obecní pozemky, jak dokazují prodeje obecních pozemků a vyprávějí starší osoby. Od času jeho starostování hospodařilo se v obci dobře. Kupovalo se zase a mnoho se pořídilo. Staří lidé dokonce tvrdí jak sám trochu pamatuji, že se zde dříve tak špatně hospodařilo že museli býti z této knihy vytrhány listy, aby se při revizi účtů nepřišlo na nepořádek, jaký se v obci tenkrát vedl, neboť tato kniha sloužila jako účetní kniha, jak svědčí zápisy na začátku knihy.(fotografie Jana Jůna , býv. starosty a kronikáře přiložena v přílohách.)

Kronikář samostatný:

V roce 1941 bylo vládou nařízeno, že kroniky musí býti vedeny  osobou jinou, než starostou. Tuto funkci tedy převzal Šochman Josef, narozený v č.13, zdejší obce Dřešín, 27. listopadu 1895.

Jako kronikář má vepsati do této knihy zběžně svůj životopis.

Životopis kronikáře:

Jako již z hora uvedeno narodil se ve zdejší obci v č.13 27.11.1895, vychodil 5ti třídní obecnou školu v Česticích, ve 12 letech byl dle svého přání zapsán do tzv. Královské české zemské řemeslnické školy ve Volyni, kde tehdy měšťanky ještě nebyly tak rozšířeny, byla zde  v okolí jediná tato škola. ( tyto školy byli pouze 3 v Čechách, učili na nich profesoři). Do této školy chodil 2 roky a to od r 1908 -1910 pěšky každý den. Byl prvním, který vychodil více než obecnou školu ve zdejší obci.

V roce 1910 odjel do Vídně do učení na zedníčinu. Po 14 dnech toto místo opustil a začal se učit malířství. Učil se 4 roky. Pak pracoval ve Vídni, v Č. Budějovicích (půl roku za vrátného hotelu Grand). V roce 1916  narukoval, byl nepřetržitě dva roky na frontách (ruské a italské) sloužil jako telefonista. Prodělal v roce 1918 převrat (konec války) na 28.říjen italské fronty, vrátil se  teprve 14. listopadu domu. Po 14denní dovolené opět narukoval do Písku, zase jako instruktor k telefonní četě.  Pak byl s četou odeslán na Kašperské Hory, kde byl jeden z praporů 28 zeměbraneckého pluku později 4 horského. Z Kašperských Hor s plukem na Slovensko. Odtud pak v roce 1920 v září jako četař propuštěn do civilu.

V mobilizaci v roce 1921 opět narukoval pouze na 16 dní.V roce 1921 pracoval ve Volyni jako tovaryš malířský, v roce 1922 v Domažlicích, v roce 23 v Plzni. V roce 1924 otevřel si zde ve Dřešíně svoji malířskou živnost. V roce 1927 se oženil a převzal po svoji matce usedlost č.13. Byl 14 roků, jako člen obecního zastupitelstva, v roce 1941 převzal funkci obecního kronikáře.

Zápisy jsou od roku 1939 psány od něho, protože Jůn vedl za rok 39-40 pouze záznamy.

 

Odevzdání obecních kronik:

Na základě protektorátního nařízení v listopadu roku 1940 musely býti kroniky všech obcí odevzdány do zemského archivu do Prahy a měli býti pouze záznamy. Protože se soudilo, že kroniky vráceny nebudou nechtělo se obecnímu zastupitelstvu tuto pamětní knihu odevzdat, nevědělo se z počátku, jak to zařídit. Šochman navrhl, že bude nejlépe opsati vše od roku 1922 kde v tomto roce měli býti započaty kroniky všech obcí, návrh  byl schválen, ale nikdo si tuto choulostivou věc nechtěl vzíti na zodpovědnost a na práci.

Jednak Němci podobné věci velmi přísně trestali a za druhé na opisování zbývalo málo času, neboť od nařízení do 3 dnů měli býti kroniky ve Strakonicích, odtud pak byli poslány hromadně do Prahy. Tuto práci si vzal na starost zase Šochman, opisoval 2 večery i ve dne druhou kroniku, která byla dle předpisu orazítkovaná a očíslovaná na stranách. Tato nově opsaná druhá kronika byla poslána do Strakonic a stará ponechána zpět. Byla schována na nebezpečí u Šochmana Josefa čp.13 až do roku 1945.

V roce 1945, když naše obec, jako ostatní byla od Němců americkou armádou osvobozena byla dána při taneční zábavě ve Dřešínku, kterou pořádala naše obec jako oslavu na ukončení války, tato kniha k podpisu důstojníkům a vojínům, což možno čísti na stranách 315-319. Podepsaní vojíni a důstojníci byli přítomni na zábavě. Bylo jich 47. Jejich kapitán napsal na str.315 na památku verš, anglicky, četař jeden z nich , který uměl německy i anglicky tento verš přeložil do němčiny a z němčiny pak do češtiny přeložil jej kronikář sám, (Šochman Josef), který německy znal. Tento překlad je důkazem jak se zdejší lid s americkými vojáky dorozumíval. Někteří z nich sice uměli česky, těch však bylo málo a ze zdejších občanů nikdo anglicky neuměl.

3 komentáře u “Zajímavosti

  1. Ich würde gerne wissen, wer auf dem Kriegerdenkmal die Personen auf den Bildern sind. Da mein Großvater auf dem Kriegerdenkmal namentlich erwähnt ist, würde ich mich freuen, wenn Sie mir schreiben könnten, welches Bild mein Großvater ist.
    Gerne kann ich auch in Englisch schreiben.

  2. Jmenuji se Martina Petráková, rozená Burdová 1944. Můj otec byl Jaroslav Burda, děděček Martin Burda a Babička Marie Burdová rozená Šochmanová. Moje maminka je dávno po smrti a nikdy mně o mém otc a jeho rodině neřekla.Zjistila jsem jen že jejich dům byl č.23.
    Můj otec Jaroslav padl na barikádách při osvobození Prahy 8.5.1945.Ráda bych se dozvěděla zda žije ještě někdo z jeho sourozenců , kdo by mně o něm mohl říct více.Syn se o své předky zajímá a chce sestavit strom rodiny.
    Budu vděčná za každou informaci.
    Moje teelfonní číslo 774030304

  3. Jmenuji se Martina Petráková, rozená Burdová 1944, můj otec Jaroslav Burda padl na barikádách 8.5.1945. Nevím nic o něm ani mém dědovi Martinu Burdovi a babičce Marii rozené Šochmanové, také zda měl otec sourozence a jestli ještě někdo z jejich rodiny žije.
    Budu vděčná za každou informaci
    telefon 774030304
    Děkuji za laskavost

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *