Dřešín čp. 24
387 19 Čestice
Výstavba následujících bytových domů byla dle všeho důvodem, proč v osadě Dřešín neklesal počet obyvatel tak, jako tomu bylo ve Dřešínku a Chvalšovicích.
Stavbu bytovek prováděly Pozemní stavby Karlovy Vary, nedělaly se základy, jen se položily betonové hranoly, svařily rohy a na to se stavěly panely. Původně stavbu začalo JZD, ale potom byly bytovky převedeny na Bytové družstvo Strakonice.
V místech, kde dnes stojí hasičská zbrojnice ve Dřešíně, stával dle všeho dříve statek, který zahrnoval současná stavení čp. 1, čp. 35 a hasičskou zbrojnici. Tento statek byl později rozdělen na tři samostatná stavení, kdy budova na místě hasičárny nesla čp. 43 a stála šikmo do silnice. Této budově se říkalo Kolna nebo v Kolně. Před zbouráním v tomto stavení žila Marie Koubová, které nikdo neřekl jinak než ,,bába z kolny“. V roce 1910 byl vlastníkem Jan Voldřich, později František a Marie Koubovi.
19. července 1940 se obecní rada usnesla koupit domek čp. 43 ve Dřešíně pro obec, ježto obec domek tento svojí polohou k různým účelům potřebovala. Prvotní plány počítaly i s patrem pro byty, spolkovou místností a schodištěm, které mělo vést zvenku. V roce 1950 bylo nabídnuto okresu, aby na své náklady zboural štít, ježto má zájem o rozšíření silnice v těch místech. V roce 1950 byla mezi hospodářskou usedlostí čp. 10 a čp. 43 rozšířena silnice o 2 metry. Do té doby byla v těchto místech silnice tak úzká, že se zde dva povozy nevyhnuly.
Až do roku 1962 bydlela v čp. 43 jeho majitelka Marie Koubová, která pak odešla do domu přestárlých. Jelikož byl tento dům ve velice sešlém stavu, zbourala jej obec po jejím odchodu a místo bylo ponecháno jako volné prostranství.
Čp. 43 dostal v roce 1975 nový dům Josefa Smoly postavený vedle domu čp. 12.
Při okraji osady Dřešínek u potůčku proti čp. 13 stávala nízká chaloupka čp. 12, kde se říkalo u Koblihů. Byla krytá z velké části doškami a šindelem. Po odstěhování majitele Josefa Nováka do Prahy velice zpustla a stala se rozvalinou. Zbourána byla v roce 1956 před stavbou silnice do Dřešínka. Na tomto místě stojí dnes čekárna autobusu ČSAD.
V roce 1978 bylo zbouráno čp. 19 ve Dřešínku.
Zápis ze Státního okresního archivu ve Strakonicích – fond obce Dřešín:
„Čp. 19 ve Dřešínku je v takovém stavu, že jeho oprava není možná a je nutné provést jeho demolici. Majitel Jiří Mandaus dopisem sdělil, že domek prodával nejdřív Jiřímu Lašmanovi a potom sousedu Broulimovi. Současně uvedl, že domek dává k dispozici MNV včetně pozemku. Tuto chalupu koupil pro rekreaci, ale byla v dezolátním stavu.“
První tři chaty v okolí byly postaveny na louce pod Vacovicemi (pánové Pivrnec, Vacín, Rybáček). V roce 1968 se objevuje první zmínka, že rada MNV Dřešín nemá k rekreační oblasti u Lepů žádných připomínek. O rok později Okresní národní výbor Strakonice vyhlásil pozemky ve Dřešíně jako chatovou oblast a začal intenzivně komunikovat s tajemníkem MNV p. Benešem a předsedou p. Burdou. V roce 1970 začali stavět první chataři – pánové K. Bečvář, V. Kuděj, J. Kopenec a J. Bělohlav. V roce 1971 se prodávaly parcely pod další chaty a vznikl chatový výbor pod vedením pana Karla Bečváře, t. č. ředitele strakonického pivovaru. Pro první 4 chaty se přivedla elektřina od p. Roučky. V následujích letech přibývalo chatařů a osadníci zajišťovali finance, projekt a stavební materiál na výstavbu požární nádrže.
Samotné budování nádrže se uskutečnilo mezi roky 1973–1976. Brigádně se na akci podíleli jak sami chataři, tak místní požárníci. V polovině 80. let došlo k položení panelů v koupališti. Tím se zvýšila kulturnost koupání i po stránce hygienické. Dále došlo k úpravě terénu kolem koupaliště, opravilo a natřelo se zábradlí. V roce 1983 se pořídila laminátová skluzavka. V roce 2002 zasáhly chatovou oblast živelné povodně. Obecní úřad pomáhal s opravou mostu k chatám a s vyčištěním potoka. O dva roky později proběhla rekonstrukce části dna firmou pana Bublíka ze Dřešína čp. 45.
V květnu 1993 u příležitosti 40. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů ve Dřešíně se naskytla příležitost koupě staré maringotky. Mladí hasiči ji upravili na prodejní stánek. Vlivem špatného počasí zbyly po hasičské soutěži zásoby zboží, a tak si Jiří Záhorský narychlo vyřídil živnostenský list a koncem června 1993 již občerstvení na koupališti šlapalo na plné obrátky. Provozní doba byla pružná – závisela vždy na počasí. Obsluhu zajišťovali nejčastěji Radek Kolářík a Jiří Záhorský, v případě potřeby občas pomohl i někdo další. Největšího rozkvětu dosáhl stánek rychlého občerstvení v letní sezóně roku 1994. Bohužel se maringotka stala i terčem zlodějů a byla v srpnu toho roku vykradena. Pro nedostatek času se hasiči rozhodli prodej na koupališti ukončit. Maringotku odtáhli do vsi, poopravili ji a nabídli k prodeji. Netrvalo dlouho a našel se kupec z Blatenska, který ji chtěl využít na pojízdný včelín.
Svátek má Evžen
Když ještě v listopadu hřmívá, úrodný rok nato bývá.
Udeří-li v listopadu brzy zima, stálá nebude.